Samaria je soutěska a stejnojmenný národní park na řeckém ostrově Kréta v oblasti Chania. Soutěska Samaria se nachází v západní části ostrova, v nejvyšším pohoří Kréty Lefka Ori, což v překladu znamená Bílé hory. Samaria byl původně název vesnice, která se v soutěsce nacházela a která byla vylidněná v roce 1962, kdy byla soutěska prohlášena za národní park.
Samaria je nejhlubší soutěskou v Evropě a zároveň je také jednou z nejdelších soutěsek v Evropě. V některých turistických průvodcích je dokonce uváděno, že je nejdelší v Evropě. Záleží samozřejmě jak se měří a co vše se měří. Samotná Samaria má na délku asi 12,8 kilometrů, ale k této vzdálenosti je nutné přičíst ještě asi 3 kilometry další chůze ostrovem k pobřeží. S jistotou však lze říci, že Samaria je nejhlubší soutěskou v Evropě, stěny okolních skal dosahují místy výšky až neuvěřitelných 600 metrů.
Samaria je oblíbeným a turisty hojně navštěvovaným místem. V sezóně a za pěkného počasí zde denně projde několik tisíc lidí, což trochu ubírá na poetičnosti místa. Nemůže se totiž stát, že by jste se někde v soutěsce pohybovali sami, naopak skoro vždy jste součástí davu.
Vstup do národního parku Samaria je v náhorní plošině Omalos v malé vesnici Xyloskalo, což v překladu znamená Dřevěné schody. Samotná vesnice Xyloskalo má jen pár domů, parkoviště a vstupní bránu do národního parku Samaria. Vstup do národního parku Samaria je placený. Cena vstupenky se pohybuje kolem 5 Eur, je ale možné, že pokud jedete s cestovní kanceláří, máte vstup v ceně zájezdu a cestovní kancelář má vstupenky za jinou cenu. Část vstupenky správci národního parku odtrhnou při vstupu, druhá část slouží jako doklad o zaplacení a hlavně druhá část, což je celkem zvláštnost, se odevzdává při opuštění národního parku. Správci parku, kteří plní zároveň funkci záchranářů, tak mají neustále přehled kolik lidí se v národním parku nachází a vědí také večer při uzavírání parku, jestli se někdo neztratil, nebo nezůstal v soutěsce zraněn.
Název Xyloskalo (Dřevěné schody) patrně nějak souvisí s úvodní trasou soutěskou Samaria, která začíná prudkým klesáním po schodech. I když schody nejsou dřevěné, ale kamenné s dřevěným zábradlím. Celá cesta soutěskou Samaria je klesání. Vesnička Xyloskalo se nachází v nadmořské výšce 1227 m n. m. A konec soutěsky je na úrovni Libyjského moře, tedy 0 m n. m. Cesta soutěskou Samaria by průměrně zdatnému turistovi měla trvat asi šest hodin.
V soutěsce Samaria je možné potkat poměrně kuriózní dopravní prostředek, je jím osel. Osly, jejichž trus je občas nutné překračovat, používají správci parku a záchranáři v jedné osobě převážně k přepravě nákladů. Je možné, i když dost obtížně představitelné, že na oslech převážejí také případné zraněné. V souvislosti se zraněním je nutné upozornit, že soutěska Samaria je přece jen horský terén, čemuž by měl návštěvník přizpůsobit hlavně obuv. Plážová obuv sem rozhodně nepatří.
Cesta v soutěsce Samaria vede často přes koryto potoka, nebo dokonce v samotném řečišti. K dalším výbavám patří samozřejmě pokrývka hlavy a silný opalovací krém. Nesmíme zapomínat, že přibližně 6 hodin půjdeme po dost ostrém „jižanském“ slunci a v první části dokonce i v dost vysoké nadmořské výšce. Možnost schovat se před sluncem v některém z borovicových nebo cypřišových hájů je spíše ojedinělé. Opomenout nesmíme ani pitný režim. V soutěsce je několik udržovaných studní a pramenů s pitnou vodou. Komu nevadí voda z přírody, stačí jedna PET láhev, do které bude průběžně vodu doplňovat. Komu voda z přírody vadí, nebo jí nevěří, měl by mít s sebou minimálně tři litry tekutin na osobu. Nejen že bude slunce ostře svítit, ono bude s největší pravděpodobností i dost velké vedro. V soutěsce Samaria není žádné občerstvení, je tedy dobré mít sebou i nějaké jídlo.
Návštěvníka ještě čeká asi dvacet minut chůze k pobřeží Libyjského moře k vesnici Agia Roumeli. Hned za koncem soutěsky se nachází malá vesnice a průchod vesnicí trvá pár minut. Za těchto pár minut ovane návštěvníka pocit, že zabloudil v čase asi o dvě stě let zpět. Domy jako by byly ze skanzenu, kolem domů se volně pohybují ovce a slepice. Po vsi chodí několik typických pravoslavných duchovních (vousatí muži v typických oblecích kněží) a podobně.
Pěší cesta končí v přímořské malé vesnici Agia Roumeli, na které je zvláštní skutečnost, že k ní nevede žádná cesta. Jsou jen dva možné způsoby, jak se tam dostat a to soutěskou Samaria, nebo po moři. Pěšky by se do ní nebo z ní možná dalo dostat i jinak, ale není možné tam přijet autem. Jediný způsob jakým lze vesnici zásobovat, je lodí po moři. Tenhle fakt jen zvyšuje pocit, že Agia Roumeli je opravdový konec světa. Sestup soutěskou Samaria je možné zakončit koupáním v Libyjském moři na ne moc velké štěrkové pláži.
