Samaria je soutěska a stejnojmenný národní park na řeckém ostrově Kréta v oblasti Chania. Soutěska Samaria se nachází v západní části ostrova, v nejvyšším pohoří Kréty Lefka Ori, což v překladu znamená Bílé hory. Samaria byl původně název vesnice, která se v soutěsce nacházela a která byla vylidněná v roce 1962, kdy byla soutěska prohlášena za národní park.
Samaria je nejhlubší soutěskou v Evropě a zároveň je také jednou z nejdelších soutěsek v Evropě. V některých turistických průvodcích je dokonce uváděno, že je nejdelší v Evropě. Záleží samozřejmě jak se měří a co vše se měří. Samotná Samaria má na délku asi 12,8 kilometrů, ale k této vzdálenosti je nutné přičíst ještě asi 3 kilometry další chůze ostrovem k pobřeží. S jistotou však lze říci, že Samaria je nejhlubší soutěskou v Evropě, stěny okolních skal dosahují místy výšky až neuvěřitelných 600 metrů.
Samaria je oblíbeným a turisty hojně navštěvovaným místem. V sezóně a za pěkného počasí zde denně projde několik tisíc lidí, což trochu ubírá na poetičnosti místa. Nemůže se totiž stát, že by jste se někde v soutěsce pohybovali sami, naopak skoro vždy jste součástí davu.
Vstup do národního parku Samaria je v náhorní plošině Omalos v malé vesnici Xyloskalo, což v překladu znamená Dřevěné schody. Samotná vesnice Xyloskalo má jen pár domů, parkoviště a vstupní bránu do národního parku Samaria. Vstup do národního parku Samaria je placený. Cena vstupenky se pohybuje kolem 5 Eur, je ale možné, že pokud jedete s cestovní kanceláří, máte vstup v ceně zájezdu a cestovní kancelář má vstupenky za jinou cenu. Část vstupenky správci národního parku odtrhnou při vstupu, druhá část slouží jako doklad o zaplacení a hlavně druhá část, což je celkem zvláštnost, se odevzdává při opuštění národního parku. Správci parku, kteří plní zároveň funkci záchranářů, tak mají neustále přehled kolik lidí se v národním parku nachází a vědí také večer při uzavírání parku, jestli se někdo neztratil, nebo nezůstal v soutěsce zraněn.
Název Xyloskalo (Dřevěné schody) patrně nějak souvisí s úvodní trasou soutěskou Samaria, která začíná prudkým klesáním po schodech. I když schody nejsou dřevěné, ale kamenné s dřevěným zábradlím. Celá cesta soutěskou Samaria je klesání. Vesnička Xyloskalo se nachází v nadmořské výšce 1227 m n. m. A konec soutěsky je na úrovni Libyjského moře, tedy 0 m n. m. Cesta soutěskou Samaria by průměrně zdatnému turistovi měla trvat asi šest hodin.
V soutěsce Samaria je možné potkat poměrně kuriózní dopravní prostředek, je jím osel. Osly, jejichž trus je občas nutné překračovat, používají správci parku a záchranáři v jedné osobě převážně k přepravě nákladů. Je možné, i když dost obtížně představitelné, že na oslech převážejí také případné zraněné. V souvislosti se zraněním je nutné upozornit, že soutěska Samaria je přece jen horský terén, čemuž by měl návštěvník přizpůsobit hlavně obuv. Plážová obuv sem rozhodně nepatří.
Cesta v soutěsce Samaria vede často přes koryto potoka, nebo dokonce v samotném řečišti. K dalším výbavám patří samozřejmě pokrývka hlavy a silný opalovací krém. Nesmíme zapomínat, že přibližně 6 hodin půjdeme po dost ostrém „jižanském“ slunci a v první části dokonce i v dost vysoké nadmořské výšce. Možnost schovat se před sluncem v některém z borovicových nebo cypřišových hájů je spíše ojedinělé. Opomenout nesmíme ani pitný režim. V soutěsce je několik udržovaných studní a pramenů s pitnou vodou. Komu nevadí voda z přírody, stačí jedna PET láhev, do které bude průběžně vodu doplňovat. Komu voda z přírody vadí, nebo jí nevěří, měl by mít s sebou minimálně tři litry tekutin na osobu. Nejen že bude slunce ostře svítit, ono bude s největší pravděpodobností i dost velké vedro. V soutěsce Samaria není žádné občerstvení, je tedy dobré mít sebou i nějaké jídlo.
Kromě oslů od záchranářů a správců národního parku Samaria je v soutěsce možné zahlédnout ještě jedno, pro soutěsku Samaria, typické zvíře. Je jím koza bezoárová (Capra aegagrus creticus), které místní neřeknou jinak než kri-kri. Koza kri-kri žije pouze na ostrově Kréta v soutěsce Samaria a jejím okolí. Živočichům vyskytujícím se jen lokálně v nějakém místě odborně říkáme edemický druh. Koza kri-kri je ukázkovým příkladem edemického živočišného druhu. Není potřeba příliš velkého štěstí na spatření kozy kri-kri. Volně po soutěsce pobíhají, pasou se, nebo jen stojí a sledují turisty. Mnohdy tak činí dokonce i na cestě.
Na trase soutěskou jsou odpočívadla, někdy i s pramenem pitné vody nebo studnou. Nejen na odpočívadlech, ale v celé soutěsce je překvapující pořádek a celkově je i vidět, že soutěska je dost udržovaná. Odpočívadla jsou většinou označeny cedulí. Na odpočívadlech jsou odpadkové koše, lavičky a někdy i WC. U cesty na exponovaných místech bývá zábradlí, jdou vidět hasicí přístroje, na některých místech je cesta jištěná sítí proti padajícím kamenům a podobně. Je až neuvěřitelné, jak se sem do dost neschůdného terénu vše dostalo. Hned je člověku jasné, k čemu zde osli slouží.
První odpočívadlo jménem Neroutsiko i s pramenem pitné vody je asi po půl hodině prudkého klesání. Po další půl hodině prudkého klesání je dno soutěsky a odpočívadlo Riza Sikias. Zde prudké klesání končí a začíná cesta více méně po rovině řečištěm potoka. Záleží jen na období, jak moc je potok vyschlý.
Po přibližně další půl hodině následuje další odpočívadlo jménem Agios Nikolaos, což v překladu znamená svatý Nikolas. U odpočívadla je malá volně přístupná kamenná kaple. Není snad třeba připomínat, že v pravoslavném Řecku vypadají kaple trochu jinak, než jak jsme zvyklí u nás.
Po další půl hodině následuje odpočívadlo jménem Vrisi s pramenem vody a lávkami, po něm zhruba za dvacet minut další, kde se z informační cedule můžeme dovědět, že jeden z horských velikánů před námi je vrchol Pachnes, který je se svou nadmořskou výškou 2454 m n. m. nejvyšším vrcholem pohoří Lefka ori, ve kterém se nacházíme.
Po další čtvrt hodině následuje zajímavé místo. Nacházíme se na místě, kde kdysi stála vesnice Samaria, dnes zde už však vidíme jen ruiny domů. U pozůstatků vesnice je další odpočívadlo s plným komfortem, tedy WC, lavice, zdroj vody. Odpočívadlo se jmenuje Settlement Samaria, kde slovo Settlement lze přeložit jako osada. Ve velkých vedrech slouží zdroje pitné vody nejen na hašení žízně, ale také na polití hlavy. Asi deset minut chůze za bývalou osadou Samaria je v protějším svahu další kostel. Jmenuje se Church Osia Maria (Kostel Panny Marie) a nachází se v něm fresky ze 14. století. O existenci Church Osia Maria na protějším svahu informuje informační cedule odkazující směrem ke kostelu. Ještě dlouho za odpočívadlem Settlement Samaria jsou vidět ruiny domů.
Následují odpočívadla Predika a pak Cristos. Cristo se nachází 2 kilometry od konce soutěsky. Již před odpočívadlem se místy soutěska začíná zužovat, čímž vytváří hodně zvláštní místa úzkých průchodů a vysokých stěn kolem. Nejužší místo Sidheropórtes (Železná vrata) se ale nachází až za odpočívadlem Cristos. Sidheropórtes je asi 3 až 3,5 metrů široký průchod mezi skalami dosahujících výšek asi 300 metrů. Cesta tímto úzkým místem vede řečištěm potoka. Asi půl hodiny chůze od Sidheropórtes soutěska Samaria končí. Každý zde odevzdá „sčítací lístek“ a může si nakoupit i suvenýry.
Návštěvníka ještě čeká asi dvacet minut chůze k pobřeží Libyjského moře k vesnici Agia Roumeli. Hned za koncem soutěsky se nachází malá vesnice a průchod vesnicí trvá pár minut. Za těchto pár minut ovane návštěvníka pocit, že zabloudil v čase asi o dvě stě let zpět. Domy jako by byly ze skanzenu, kolem domů se volně pohybují ovce a slepice. Po vsi chodí několik typických pravoslavných duchovních (vousatí muži v typických oblecích kněží) a podobně.
Pěší cesta končí v přímořské malé vesnici Agia Roumeli, na které je zvláštní skutečnost, že k ní nevede žádná cesta. Jsou jen dva možné způsoby, jak se tam dostat a to soutěskou Samaria, nebo po moři. Pěšky by se do ní nebo z ní možná dalo dostat i jinak, ale není možné tam přijet autem. Jediný způsob jakým lze vesnici zásobovat, je lodí po moři. Tenhle fakt jen zvyšuje pocit, že Agia Roumeli je opravdový konec světa. Sestup soutěskou Samaria je možné zakončit koupáním v Libyjském moři na ne moc velké štěrkové pláži.
Článek vznikl ve spolupráci s webem www.cestovatele.info
Napsat komentář