Zcela běžně používáme označení „kras“, mluvíme-li o oblasti bohaté na pozoruhodné útvary, vytvořené dlouhodobým působením erozních a korozních vlivů na rozpustné typy hornin. Laicky se dovtípíme, že tento výraz označuje něco krásného a mimořádného na pohled. Označení má však reálný základ ve slovinském pojmenování jedné z nejpozoruhodnějších lokalit tohoto druhu na světě. V blízkosti hranic s Itálii, v oblasti Kras na jihozápadě Slovinska, se nachází Škocjanské jeskyně. Jsou vzdálené pouhých 25 km jízdy autem od přístavního města Terstu, které zažilo období velkého rozkvětu za Rakouska-Uherska. Inspiraci pro svou tvorbu v Terstu ve své době hledala i řada literárních velikánů v čele s Jamesem Joycem, jehož odkazu bylo věnováno jedno ze tří současných terstských muzeí, zaměřených na literaturu.

Monumentální Škocjanské jeskyně

V roce 1986 byly vzhledem ke svému obrovskému významu Škocjanské jeskyně zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Jedná se o několikapatrový jeskynní komplex úctyhodných rozměrů, starý mnoho milionů let a sahající do hloubky více něž 200 m. Byl vytvořen v mase vápence druhohorního a třetihorního stáří. Za vznikem až neskutečné nádhery a monumentálnosti Škocjanských jeskyní stojí urputné a zároveň trpělivé působení místní řeky Reky, pramenící na území dnešního Chorvatska, která si od proslulého souboru jeskyní ve Slovinsku razí přes 30 km dlouhou cestu podzemím až do rozlehlých vod Jaderského moře.

Vytrvalá vodní eroze je příčinou pozvolného a soustavného rozšiřování prostor četných jeskyní a vytvoření rozsáhlých propastí. Vnitřek Škocjanských jeskyní je v jejím důsledku navíc zdoben nepřebernou škálou krápníků, stalaktitů i stalagmitů rozličných velikostí a tvarů v mnoha barevných odstínech. Největší stalagmit, který je tu k vidění, má neuvěřitelných 15 m na výšku. Obdivovat tu můžeme i tři desítky nádherných vodopádů. Výjimečná je i zdejší fauna a flora. V bezprostředním okolí jeskyní roste několik endemických druhů rostlin. Raritou ze světa fauny je výskyt zvláštního druhu mloka, macaráta jeskynního, který má nápadité přízvisko lidská rybička. Dožívá se 70ti let, vydrží roky bez potravy, a má specifickou, růžovou barvu těla. Vyskytuje se pouze v krasových oblastech na Balkáně.

Škocjanské jeskyně přitahují lidskou pozornost po dlouhá tisíciletí. Celkově se přítomnost člověka v této lokalitě odhaduje na období trvající dlouhých 10 000 let. Lidé využívali jeskyní coby příbytku prokazatelně již 3 000 let př. n. l. Archeologové zde z tohoto období nalezli více než deset koster mladých jedinců, pohřbených dle tehdejšího zvyku s nezbytnými rituálními předměty. Byly nalezeny rovněž vysoce ceněné artefakty, odkazující k řecké civilizaci doby bronzové. Na přelomu doby bronzové a doby železné se ve Škocjanských jeskyních vyskytoval posvátný jeskynní chrám. Jednalo se o důležité poutní místo, kam lidé putovali ze stovky kilometrů vzdálených míst.

První dochované písemné zmínky o Škocjanských jeskyních pocházejí z 4. století př. n. l. Ve svém díle se jim později věnoval řecký filozof a politik Posidonius, který se zabýval krom jiného také geografií. Jeskyně jsou vyznačeny i na mapách této oblasti od proslulých vlámských kartografů z 16. století. V 17. století byl podzemní tok Reky popsán významným slovinským učencem Valvasorem. O století později přenesl francouzský malíř a architekt Louis-François Cassas podobu zdejší krajiny na malířské plátno. Cílem intenzivního zájmu a systematického probádání se však Škocjanské jeskyně staly ještě o něco později, v průběhu 19. století.

Tehdy byla odkryta jejich dosud neobjevená zákoutí, o což se zasloužil mimo jiné i speleolog českého původu, Anton Thomas Hanke, jenž vyhotovil první orientační plán jeskyní. V roce 1890 zmapovala skupina badatelů, mezi kterými byl i Hanke, jeskynní Mrtvé jezero, kde se nachází nejnižší bod areálu jeskyní. V této objevitelské skupině, jež se významně zasloužila o hlubší poznání tajemství jeskyní, figurovali významně bratři Cerkvenikové, podle kterých se dnes jmenuje jedna z nezapomenutelných částí trasy skrze jeskynní komplex, jedinečný most přes kanál řeky Reky. Velká senzace následovala o 14 let později po této expedici, v roce 1904, kdy byla při dalším zkoumání objevena bohatě zdobená Tichá jeskyně. Další části Škocjanských jeskyní byly objeveny až v roce 1990.

Podzemní soutěska

V jeskynním komplexu se nachází v těsné blízkosti dvě obrovské propasti, Velká a Malá Dolina. Uchvacují nejen svými rozměry. Celkovou scenerii dotváří k dokonalosti řeka Reka, protékající na dně soutěskou. Nad Malou Dolinou leží víska Škocjan, jejíž dominantou je věž kostela sv. Kasiána. Na druhé straně, na konci Velké Doliny, se Reka vlévá do podzemního prostoru. Vodní tok si razí cestu skrze 3,5 km dlouhou Šumící jeskyni a protéká dále kanálem, pojmenovaným podle A. T. Hankeho, do neuvěřitelně impozantní Martelovy dvorany. Jedná se o v průměru 89 m široký, 308 m dlouhý a 106 m vysoký podzemní prostor, který se díky svým kolosálním rozměrům řadí k jedněm z největších svého druhu na světě. Právě tato část Škocjanských jeskyní nejvíce přitahuje turisty. Návštěva obří Martelovy dvorany je zcela unikátním zážitkem.

Vstupné – Skocjan Caves (řízená prohlídka)

Ceny se liší podle sezóny (Níže jsou ceny uvedeny v EUR):

Z důvodu historie článku prosíme ověřit…

Za úplný počátek moderního turismu v oblasti lze označit rok 1819, kdy byla založena místní návštěvní kniha. Dalším důležitým mezníkem byl rok 1884. Tehdy začaly být realizovány organizované cesty do Škocjanských jeskyní za doprovodu průvodce. V současnosti jsou pro návštěvníky Škocjanských jeskyní připraveny tři turistické okruhy. Čeká vás cesta podzemním kaňonem, kterou je možno absolvovat celoročně. Plná sezóna, kdy probíhají zpoplatněné prohlídky podzemního říčního kaňonu s průvodcem po celý den, trvá od června do září včetně. Po zbytek roku jsou prohlídky podzemí realizovány pouze dvakrát až třikrát denně. Celoročně, a to bez jakýchkoliv omezení, je návštěvníkům k dispozici Škocjanská naučná stezka. Od dubna do října včetně se nabízí poutavé putování po stopách řeky Reky do podzemí.

Parkování u Škocjanských jeskyní

Parkování u Škocjanských jeskyní je zajištěno na oficiálním parkovišti přímo u návštěvnického centra. Parkovací plocha má dostatečnou kapacitu i během hlavní turistické sezóny a je přehledně značená už z příjezdové komunikace. Parkování je zpoplatněné běžným denním poplatkem, který se hradí v automatických pokladnách, zpravidla kartou nebo hotově. Od parkoviště je to ke vstupu do areálu přibližně pět až deset minut pohodlné chůze po upravené cestě. V bezprostřední blízkosti parkoviště se nachází moderní návštěvnické centrum s pokladnami, informačním servisem, toaletami a možností občerstvení.

Doprava autem je nejpohodlnější variantou, přičemž lokalita je vzdálena zhruba 25 kilometrů od italského Terstu a přibližně 70 kilometrů od slovinské Lublaně. Příjezd je dobře značen a navigace vás dovede až k hlavnímu vstupu. Pro návštěvníky využívající veřejnou dopravu je možné přijet vlakem do obce Divača, odkud je areál vzdálen několik kilometrů; odtud je nutné pokračovat pěšky nebo místní dopravou.

Areál je velmi dobře organizovaný a návštěvníci zde najdou vše potřebné pro komfortní zahájení prohlídky. Doporučuje se dorazit s časovou rezervou, zejména v letních měsících, kdy bývá o vstupenky zvýšený zájem.

Recenze

Návštěvníci Škocjanských jeskyní se shodují, že prohlídka je jedním z nejintenzivnějších přírodních zážitků, jaké lze ve střední Evropě zažít. Mnozí oceňují především monumentální rozměry podzemních dvoran a hloubku kaňonu, která přesahuje ve své největší části sto metrů. Fotografie často nedokážou zachytit skutečný pocit prostoru a světla, který se v jeskyni otevírá v okamžiku, kdy řeka Reka mizí v hloubce pod nohama návštěvníků. Lidé také často zmiňují, že průvodci během komentovaných prohlídek působí velmi erudovaně a dokážou poutavě vysvětlit geologické, historické i kulturní souvislosti místa. Někteří návštěvníci doporučují přijít spíše dopoledne, kdy bývá prohlídka klidnější a fotopříležitosti jsou nejlepší. Z praktických připomínek se objevují zmínky o tom, že trasa může být pro menší děti nebo osoby s pohybovými omezeními náročná kvůli schodům a kamenným chodníkům, ale obecně je celá zkušenost hodnocena jako velmi hodnotná, unikátní a inspirativní.

Další soutěsky ve Slovinsku

Pokud tě zaujala soutěska s vodopádem Slap Kozjak, stojí za návštěvu také další krásné soutěsky ve Slovinsku. Velmi známá je například soutěska Mostnica v oblasti Bohinj, která nabízí zajímavé skalní útvary a průzračnou řeku.

Milovníci dramatických kaňonů by neměli vynechat ani Velika korita Soče, kde tyrkysová řeka Soča vytváří úzký kaňon mezi skalními stěnami. Dalším zajímavým místem je také soutěska Pekel, která nabízí několik vodopádů a dobrodružnou stezku se žebříky.

Další přehled těchto míst najdeš na stránce věnované soutěskám ve Slovinsku, kde jsou shrnuty nejkrásnější kaňony této alpské země.